atia academy

Pár slov na úvod

Dříve než se ke mně poprvé dostanete a případně spolu začneme řešit Váš zdravotní problém, najděte v sobě trochu trpělivosti a přečtěte si následující řádky. Ostatně trpělivost budete potřebovat nejen v životě ale i v terapii.

Léčitelstvím , nebo alternativní medicínou (osobně ten výraz nemám moc rád, je zavádějící, ale je všeobecně užíván) jsem se začal zabývat někdy kolem roku 2000. V té době jsem už byl patnáct let v intenzivním kontaktu se svým tibetským učitelem a Mistrem a sám před zasvěcením na Mistra. Součástí zasvěcovací cesty, bylo i to co nazýváme léčitelství a diagnostika. Proto jsem začal přijímat klienty a postupně se jejich počet natolik rozšířil, že jsem musel některé odmítat, nebo čas návštěv terapie byl neúnosně dlouhý od prvního kontaktu. Což mě velmi trápilo. Toto období mi přineslo nejen velkou zkušenost, pokoru a radost z úspěšného zvládnutí zdravotních potíží, ale i zklamání z přístupu klientů. Nedodržování doporučení v průběhu terapie a času dohodnutých setkání. Současné návštěvy jiných léčitelů a neustálé opravování jejich působení, netrpělivost a nechuť měnit své návyky a přístup k sobě.

To nakonec vyústilo v utlumení mého působení. Pomáhat jsem nepřestal, ale okruh mých klientů se zúžil na mé žáky a posluchače přednášek, jejich rodinné příslušníky a jejich přátele. Zde jsem měl určitou jistotu, že budou dodržovat nezbytné doporučení a aktivně spolupracovat na odstranění svých potíží.  Bez toho není možné dosáhnout očekávaný výsledek, případně zlepšení chronického stavu.

Tím nechci říct, že nejsou dnes vynikající léčitelé, bylinkáři, fyzioterapeuti, homeopati a jsou to často i lékaři a další. Před jejich umem a znalostmi se hluboce skláním. Bohužel tato doba přinesla i spoustu šarlatánů, šílenců a hazardérů s lidským zdravím a nadějí.  Nemocný je pro ně pouze sponzor jejich života a jejich často pošramoceného sebevědomí. Takový už je život.

Co byste měli vědět

Pro svou léčitelskou a diagnostickou práci používám výhradně metody, které jsem se naučil od svého Mistra a dál je rozvíjel.

Vždy ale používám individuální přístupu k nemocnému.  Každý člověk je jedinečný a stejně tak i jeho reakce na terapii. Proto co funguje na něj, nemusí fungovat na nikoho druhého a obráceně.

Všechna terapeutická setkání jsou jiná, podle toho, kam se problém posunul a jaké jsou výsledky společné práce. Spolupráce nemocného je proto nezbytná.

Nemá cenu si dopředu dělat žádná očekávání, že to co se tvořilo řadu let, či co jste dlouhodobě zanedbávali, se vyřeší po jedné návštěvě. Nejsem Kristus, ostatně to bych byl stejně už přibit na kříži.

Při setkáních nám nejprve půjde o hledání a nalezení jádra příčiny neuspokojivého stavu. Mnohdy to bude v rovině psychiky. Protože většina nemoci, mimo úrazů jsou psychosomatická. I když i tady by se počátek dal často vystopovat až k psychickému problemu.

Od svých klientů, vyžaduji aktivní přístup a dodržování dohodnutých pravidel a doporučení. Často i změnu životních návyků, jak stravovacích, tak i myšlenkových. Mnohaletá zkušenost mi potvrdila, že většina nemoci, bolesti a bloků mají svůj počátek v nesprávném myšlení a v prostředí, ve kterém žijeme a v nesprávných sociálních vazbách.

Jsem z lékařské rodiny a nejsem odpůrcem medicíny, a proto se může stát, že Vás nejdříve pošlu na ambulantní vyšetření, nebo přímo k odbornému lékaři.  Případně na biochemické, či rentgenologické, či jiné diagnostické vyšetření.

V žádném případě, pokud to nedoporučí lékař, nesmíte po dobu terapie vysadit léky, které Vám předepsal. Nebo přerušit, či ukončit léčbu u lékaře.

Chápu, že mnozí jsou sklamáni z průběhu léčení, výsledků, nebo přístupu zdravotnického personálu. Často to může být subjektivní pocit, nebo nám prostě lékař svým přístupem lidově řečeno nesedl. Je to vždy o lidech a limitu dnešní medicíny a podmínek ve kterém musí lékaři pracovat.

Po dobu společné terapie se Vám budu  snažit dávat srozumitelné informace a doporučení.

Budu se snažit vyvolat ve Vašem organismu samo-léčitelné odezvy a přirozenou touhu organismu po rovnováze a harmonii těla. Máme obrovský potenciál,  který ale často nejsme schopni či ochotni využít.

Vyhrazuji si právo odmítnout klienta. A to bez udání důvodu. Případně v důsledku porušení dohodnutých pravidel okamžitě ukončit terapii.

O všech skutečnostech, které se po dobu společné terapie od Vás dovím, budu vázán absolutní mlčenlivostí, a to i k Vašim rodinným příslušníkům. Bez Vašeho výslovného svolení nebudu nikoho informovat o Vaší totožnosti, ani důvodu, proč jste mě navštívili.

Kolik mě to bude stát

Hodina konzultace, nebo terapie  1 500 Kč.

Jak se mohu objednat

                     email

E mailem:       vgajdos@atia.academy

                   

                    Těším se na spolupráci. A věřím, že společně zvládneme Vaše trápení.

REFERENCE

V pěti týdnech dostal náš syn vysoké horečky. Hospitalizace, JIP, nitrožilně antibiotika. Po deseti dnech propuštění. Zánět ledvin. Ve třech měsících vyšetření v Motole za účelem potvrzení příčiny zánětu ledvin. A rozjel se kolotoč hospitalizací pro opakované akutní záněty ledvin, endoskopické vyšetření a střídání kontrol na nefrologii a urologii. Vysoké hygienické požadavky, přebalování co hodinu, žádné bazény. Nenastydnout. Neprochladnout. Každý večer antibiotika. Pokaždé když teplota přesáhla 38°C, ihned odběr sterilní moči a lékař, případně pohotovost. Diagnóza – nejvyšší  a druhý nejvyšší  stupeň refluxu (vracení moči z močového měchýře do ledvin), poškození obou ledvin.

Ale zvládli jsme to. Ještě se nám kolotoč úplně nedotočil, ale teď už jede správným směrem. A to díky panu doktoru Gajdošovi, rodině a lékařům a sestrám VFN v Praze.

Pan Gajdoš nám celou dobu poskytoval psychickou oporu  a  jeho léčitelskými schopnostmi „pracoval“  na uzdravení našeho syna.  Zdravotní stav se při hospitalizacích vždy začal velmi rychle zlepšovat a syn prospívá, roste, přibírá, vývoj je zcela normální a energie má na rozdávání. Když nás někteří lékaři vidí, tak říkají „Tohle dítě není nemocné dítě.“

Po roce a půl jsme měli kontrolní vyšetření, které potvrdilo zlepšení refluxu a snížení stupně závažnosti. Ledviny se stále regenerují.

Synova pouť životem dostala hned od začátku trochu křivolakou cestu, ale děkuji Viktore, že mu jí pomáháte neustále zlepšovat.

Maminka Petra

—————————————————————————————————————————————-

Kamarád v kómatu.

Po povodních v roce 2002 mnoho lidí likvidovalo následky velké vody. To potkalo i mého kamaráda, který měl baráček v jižních Čechách. Během odklízení trosek si ovšem přinesl nezvaného parazita. Klíště.  Bohužel na místě, kde si ho nevšiml. Jenže asi po čtyřech týdnech se mu udělalo dost špatně a skončil již dost vážném stavu v nemocnici. Tam byl uveden do umělého spánku, ale spíše dříve upadl do kómatu a teprve potom ten spánek. Toto vše jsem se dozvěděl od jeho manželky, samozřejmě i naší kamarádky. Bohužel, prognóza nebyla vůbec příznivá a lékaři předpokládali i dost nepříjemné následky a také uvedli možnost, že by se nemusel probrat.  Prý že všechno ukáže čas.
„Myslím, že nejen čas. Třeba by to mohlo jít i jinak.“  Zatelefonoval jsem VG, vysvětlil celou situaci a požádal ho o pomoc , pokud by to bylo jen trochu možné. Naštěstí to bylo možné, i když řekl, že to nebude jednoduché.
Ještě ten den večer jsem se dozvěděl, že se odpoledne kamarád probral z komatu a byl schopný zatelefonovat domů.

jiří

——————————————————————————————————————————————-

Již několikrát jsem poprosila Viktora Gajdoše o pomoc ze zdravotních důvodů a vždy se mi pomoci dostalo. Chtěla bych však uvést jeden případ, kdy mám i lékařsky doloženo velmi rychlé zlepšení zdravotního stavu.

Celý den jsem se cítila slabá a odpoledne mne začali bolet záda. Musela jsem se v tu dobu starat mého ročního syna. Bolest se postupně stupňovala, až jsem ulehla a přítel musel rychle dojet z práce a převzít péči o syna. Celou dobu jsem si říkala, že to bude dobré, že nemám horečku, že bolest souvisí s nošením dítěte.

Večer se ale dostavila teplota. Velice rychle mi teplota vystoupla přes 38°C, bolest zad nešla utišit. Ještě před odjezdem do nemocnice, jsme zavolala panu Gajdošovi a poprosila o pomoc, protože jsem nechtěla a nemohla zůstat v nemocnici.

Od posledního měření teploty a příjmu na ambulanci uběhla hodina. Bolest zad trochu utichla a já vstupovala do ordinace velmi klidná, stále však s úsměvem bolesti. Nahlásila jsem paní doktorce všechny problémy, bolesti, teploty…  Kontrolní měření teploty v ordinaci ukázalo 36,8°C, rozbor moči vyšel také velmi dobře a na sestře i paní doktorce byl vidět nevěřícný pohled. Nicméně paní doktorka na mě viděla bolest a napsala antibiotika, doporučení k léčbě.

Po té, co jsem si vzala antibiotika, jsem opět konzultovala stav s panem Gajdošem. Řekl mi, že problém primárně pramení od ledvin, což potvrdila i v ordinaci paní doktorka. Upozornil mě, že teplota v průběhu noci půjde zase nahoru, ale že do několika dnů bude vše dobré.

A jak řekl, stalo se. Toto je pouze jeden z případů, který mi potvrdil schopnosti Viktora Gajdoše, a že klasická a alternativní medicína se doplňují.

Petra H.

——————————————————————————————————————————————–

Můj otec 80 let – by pass srdce. Operace proběhla v pořádku, odvezen do Poděbrad, kde odmítnul hospitalizaci a musela jsem si ho vzít domů. Otec na plenách, zmatený, špatně dýchal.

Po 14 dnech na kontrole u kardiochirurga – bez plen, nebyl již tak zmaten a hlavně překvapení doktora, že i když nebyl otec na doléčení v Poděbradech překvapivě pozitivní výsledek – zhojení srdce po operaci. Doktor to nebyl zcela schopen pochopit, jak je to možné.

Za dva roky BHP prostaty, otci nedoporučená operace z důvodu srdce (by pass a „budík“)

Krvácení, časté močení, bolesti – udělaný dočasný vývod. Do roka otec bez vývodu, krvácení a bolestí.

Za další dva roky – celková sešlost organismu – zmatení, deprese, úzkosti. V noci i přes den neustále pády, velké otoky nohou, neschopnost cokoliv manuálně dělat (ani si dát jídlo na talíř, natočit si vodu apod.) Jen ležel, spal, blouznil.

Do měsíce otoky zmizely, otec přestal padat, vrátila se mu i schopnost manuálně dělat.

Doktorka překvapená, že není možné, aby vše tak rychle ustoupilo. Byl předpokládán z lékařského hlediska konec.

Nyní je mému otci 87 let. Je schopen základních věcí,může se  procházet po zahradě a těšit se rozkvetlých stromů a květin, sám se najíst, vykoná sám hygienické potřeby, je schopen číst knihy,i když stařecká demence pomalu, ale jistě postupuje.

Nebýt zásahu a působení Viktora Gajdoše, tak můj otec by nejméně již tři roky ležel někde upoutaný na lůžko -nepohyblivý, s velkými zdravotními problémy, bez jakéhokoliv zájmu o cokoliv a čekal by na svůj odchod.

Děkuji Viktorovi Gajdošovi, co udělal pro mého otce, co udělal pro mě a co nadále pro nás dělá.. Velké díky.

Marie V.

………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………

„Na pana Viktora Gajdoše jsem se o pomoc při svých zdravotních potížích obrátil už vícekrát. Jeden, pro mne významný případ, byl úraz levé ruky. Při pádu jsem si zlomil vřetenní kost a byla nutná operace. Díky pomoci Viktora Gajdoše hojení proběhlo bez komplikací a hlavně, hybnost ruky zůstala jako u zdravé ruky. Další případ, mnohem vážnější, bylo poranění páteře – zlomenina obratle. Po zásahu Viktora Gajdoše operace nebyla nutná a uzdravování proběhlo v relativně krátkém čase. Nyní nemám žádné omezení a ohebnost páteře je zachována. Za jeho účinnou a neocenitelnou pomoc jsem moc vděčný. Pana Viktora Gajdoše mohu jen doporučit.“

Jiří H.

……………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………….

Žlučník – kolika.  Člověk nežije vždy podle zásad zdravé výživy. I když má spoustu různých předsevzetí a doporučení a mnohdy si říká “ Tak a teď…….!!!“ Ve většině případů  tady také celé úsilí končí. Bohužel, to byl také můj případ. Celé to rádoby snažení o správnou životosprávu dopadlo nejdříve občasnými nevolnostmi, potom podrážděným žlučníkem a nakonec  žlučníkovými kameny, za které by se nemusel stydět ani  Stonehenge, ale hlavně zánětem, protože se zrovna nějaký nezodpovědný kus šutru rozhodl ucpat žlučovod a   který mě nakonec dohnal až na oddělení urologie, jedné z pražských nemocnic. Následné vyšetření potvrdilo ucpané žlučovody.  Naštěstí pro mne jsem o celé situaci informoval i VG s prosbou, zda by se s tím dalo něco udělat.
Dalo. Při dalším vyšetření byl nález negativní, kámen byl pryč a mě neskonale lépe.

Za několik let poté, co mě opustil žlučník, mi bohužel praskla pooperační jizva, která se následně proměnila v nádherný exemplář břišní kýly. Opět mě čekala operace. Při předoperačních vyšetřeních jsem se také dozvěděl, že operace žlučníku je, co do následné rekonvalescence, vlastně sranda. No nevím. Pět děr v bachoru po laparoskopii mě jako legrace moc nepřišla, nehledě na to, že se s tím nedalo moc hýbat. A teď mám podstoupit něco, ještě horšího? „To teda bude nářez,“ blesklo mi hlavou. „Ale co nadělám, jdu do toho. Přežil jsem už ledaco, tak dám i tohle.“
Statečný jsem byl až do dne, kdy jsem opět nastoupil do nemocnice. I když jsem se snažil být klidný, skutečnost byla jiná. O tom hlavně vypovídal můj krevní tlak. Měl jsem ho jak žirafa před infarktem, což se ale přítomným lékařům vůbec nezamlouvalo. Ani jsem se při těch šílených hodnotách nedivil. Bohužel, zcela reálně hrozilo, že mě pošlou šupem domu a já budu muset vše absolvovat znova. To se mi opravdu nechtělo, zvláště když jsem postupem času zjistil, že trpím syndromem bílého pláště. Ostatně si nejsem vůbec jistý, že bych to dal znovu.
Zvedl jsem tedy telefon a zavolal VG. Krátce jsem popsal situaci, i když jsem tušil, že to je vcelku zbytečné. Znám Viktora již dost dlouho tušil jsem, že mě již během hovoru „skenuje.“
„Něco s tím zkusíme udělat, buď v klidu,“ zněla odpověď. Nebo spíš něco v tom smyslu. Ale na tom asi moc nezáleží. Důležité ovšem bylo, že po další kontrole tlaku sestra prohlásila, že by to už celkem šlo. Což bylo na jednu stranu potěšující, ale na druhou se na mě mohli „řezníci“ vrhnout.

Jiří.P

……………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………..

Sportem k trvalé invaliditě…… při víkendovém volejbalu jsem si nějakým špatným pohybem, nebo přílišnou horlivostí při příjmu míče, namohl pravé rameno. Jak už to tak běžně chodí, nevěnoval jsem tomu zase až tak velkou pozornost. Rameno mě sice pobolívalo, hlavně večer, ale zase to nebylo nic tak akutního.
„Trochu to sice bolí, ale co. Ono to zase přejde.“ Jenže ono to nějak nepřecházelo. Spíš naopak. Bolest se pomalu stupňovala, navíc mě rameno bolelo už i přes den, což dříve nebylo a také hybnost se díky nějakému zánětu, nebo co jsem to vlastně měl, začala také zhoršovat. Už jsem začal zcela vážně uvažovat o návštěvě lékaře, což v mém případě je na pováženou, protože se doktorům snažím vyhýbat jak to jen možné.
Na jedné z pravidelných přednášek, které Viktor pravidelně pořádá, se během výkladu zastavil u lavice, ve které jsem seděl a bedlivě poslouchal. Položil mi jako by mimochodem ruku na bolavé rameno.
„Dost mě to rameno bolí“, podotkl jsem.
„Já vím“, řekl na to Viktor. Chvilku u mě zůstal stát, ruku mi stále držel na rameni a pokračoval ve výkladu. Jenže během té chvilky mě rameno, jako zázrakem přestalo bolet a když přednáška končila, mohl jsem rukou hýbat, jako by se nic nestalo.

………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………..