atia academy

Meditace. Víme vlastně, co to je?

Jsme dnes často atakováni publikacemi, kurzy, esoterními skupinami nebo hudebními nahrávkami slibující meditace na všechna myslitelná témata. Hudební vydavatelé jak na běžícím pásu zaplavují trh i nás nahrávkami meditativní hudby a vynálezci nám vnucují přístroje, které to vše udělají za nás a uvedou nás do stavu blažené lenivosti ducha.

Máme možnost si pořídit mantry psané i nahrané, s hudbou či bez hudby a oddat se blaženému papouškování slov, kterým sice nerozumíme, ale musí být báječné, když je pod nimi podepsána ta či ona mediální hvězda esoterního nebe šoubyznysu. Bohužel je to daň za současnou renesanci mystiky a touze lidí pokud možno rychle a bez velké námahy získat osvícení nebo alespoň na sebe strhnout pozornost okolí a tím vcelku bezpracně získat energii. Nechci generalizovat ani se stát hudrajícím starcem nad stavem tohoto světa, jen jsem si povzdechl nad dnešními adepty mystiky, lépe řečeno nad těmi, co okázale toto ukazují světu kolem sebe. Ale abych byl spravedlivý, je i spousta těch, kteří svojí cestu myslí vážně a pravdivě. Sám jsem za těch více jak třicet let co jdu po stezce mystiky potkal a na svých přednáškách potkávám jedny i druhé. Tak jako v jakékoli lidské činnosti. To, proč jsem začal tak trochu v duchu kritiky, je moje obava, aby móda meditovat a pronikat do hlubin Universa spíše neublížila než pomohla. Stále totiž platí zákon starý tisíce let, že silný se vrátí z hlubin poznání moudrý a posílen, zatímco  slabý naopak ještě slabší a v mnoha případech i šílený, dezorientovaný nebo nervově i zdravotně nestabilní.

Ale vraťme se k tomu, co je vlastně meditace. A opravdu víme, co to je? Často za ní totiž zaměňujeme relaxaci nebo podobné techniky a to v různých hladinách mysli a hloubky uvolnění. Meditace je ve své podstatě zastavení myšlení. Ale to zcela nejde, neboť jsou dva orgány v těle, které to neumožňují, pokud nemá být ohrožen život. Jsou to srdce a mozek. Proto také medicína na základě jejich činnosti určuje stav života a smrti. Přesto existují techniky, jak jejich činnost zpomalit a případně dostat pod kontrolu. Ale to sem nepatří. Nás bude zajímat meditace z pohledu, jak ji vnímá naše západní kultura a esoterika. Slovo meditace pochází z latinského Meditatio – neboli přemýšlení. Východní kultury toto mají jako proniknutí, zahloubání do nějaké úvahy, problému nebo věci. Ono zahloubání je ale nemyšlenkové, reflexivní. Je to více konfrontace než přemýšlení. A to na základě techniky vypnutí konvenčních metod mozku. Je to stav hlubokého proniknutí paprskem jiného vědomí do šíře nějaké věci, problému či sebe sama. Ono zastavení myšlení je zde demonstrováno plným rozvinutím myšlení bez myšlenek. Zdánlivě se to na první pohled vylučuje, ale opak je pravdou. Proto také Indové v osmistupňovém Aštanga mají jako jeden ze stupňů odvrácení mysli od klamu tohoto světa, od Máji. Tento klam je klamem našich smyslů a jejich nedokonalosti. Není problém ošálit zrak ani ostatní smysly. Denně jsme toho sami svědky a ani nám už to nepřipadá divné. V meditaci se snažíme odpoutat od vjemů vnitřního i vnějšího světa a proniknout paprskem vědomí jako laserem do mezer mezi jednotlivými myšlenkami, do oblasti nicoty, která v sobě obsahuje okamžik věčnosti, pravdu i nepravdu, jednotu všeho se vším neboli podstatu jevu, události, věci, ale i myšlenky samé. To časem přivádí meditujícího do stavu myšlení beze slov a to i vnitřních. Když přemýšlíme, čteme nebo píšeme, převádíme obrazy a znaky písma do zvukové podoby slov v jazyce nám blízkém. Proto se také říká, že cizí jazyk ovládáme ve chvíli, kdy v něm myslíme, chcete-li zjednodušeně meditujeme. Psychologie sice rozeznává rozdíl mezi myšlenkou a vnitřním monologem, ale v normálním životě to jde velmi obtížně oddělit, protože se k tomu ještě váže slovo zvukem demonstrované, lépe řečeno myšlenka vyjádřena slovem znělým ve fyzickém světě.

Známe různé druhy meditací, ať už je to dnes často používaná transcendentní meditace, nebo meditace lišící se podle esoterních, filosofických nebo etnických oblastí a podobně. Jiná je technika Zen buddhismu, jiná v kabale, jiná v křesťanství a jiná v magické mystice a mohli bychom pokračovat dál podle jednotlivých kultur v období lidských dějin. V této souvislosti mě napadá rozdíl mezi pojetím a technikou meditace dnes a v době Atlantidy. Pro lepší pochopení si vezmeme model člověka tak, jak ho někdy dělí zjednodušeně křesťanská filozofie i některé esoterní systémy. Je to dělení člověka na tři části a to duch, duše, tělo. Nebo-li na část mentálního, emocionálního a fyzického těla. V dobách Atlantidy a také Atlanty se pracovalo s oblastí emocionálního těla – duše. To mělo za cíl dosáhnout intuitivní roviny z roviny emocionální, s vyloučením mentální. Tato snaha sledovala dráhu emocí a jejich dopad na duši a odtud působila na ducha v rovině mentální. Dnes se většinou postupuje od mentální roviny a působí se na zbývající dvě oblasti duše a těla. Obě metody, jak atlantská, tak dnešní mají svá pro i proti, i v sobě skrytá nebezpečí. Atlantská se svým zaměřením do oblasti emocí a citů v rovině ducha měla sklon příliš stimulovat emoce. To mělo za následek rozkolísání stavu harmonie a přepálení oblasti solar plexu jeho přílišným oživováním. To mělo vliv na nižší těla a jejich přepálení elektrickým principem odstředivého ohně. Ve svém důsledku to byl počátek katastrofy Atlanty, ale to sem nepatří. Dnes je situace poněkud jiná, ale má také svá úskalí. Dnešní rozvíjení mentální roviny může, a také, jak vypovídá stav světa, rozvíjí, takové vlastnosti jako je sobectví, pýcha, egoismus a odvrácení ducha od vyšších těl a sféry jemnohmotného světa. Ve své negativní stránce můžou být obě techniky vysoce nebezpečné, neboť ti, co je ovládli, získali velkou moc. Dějiny nám dávají dost varování z minulých civilizací a kultur.

Stejně tak vidím určité nebezpečí v přenášení technik meditace z oblastí východu na západního člověka. Nejen jiná dějinná a filozofická zkušenost, ale i tělesná konstituce se může stát překážkou slepého napodobování. Mám určitou zkušenost z oblasti Tibetu a Malajsie a tak mohu potvrdit, že tamní lidé jsou jakoby více filozoficky zaměřeni s určitým darem abstraktního myšlení a snění. Jsou většinou v dialektice těžko průhlední a mají i jiné tempo. Lpějí na tradici a přesné formě provádění úkonů, technik a mají i jiné stravovací návyky. To vychází nejen z jejich naturelu, ale i z klimatických a místních podmínek. Dalo by se říct, že jsou jakoby obráceným obrazem v zrcadle západního člověka. Na rozdíl od něj používají centrum rozhodování v srdci a ne v hlavě jako prvotního impulsu. Centra v mozku spojená se srdcem mají více rozvinutá než západní člověk. Ať už se jedná o centrum na konci páteře, přesněji na počátku ve spodině lebeční a proto také je více aktivní než centrum řeči v hrdle. Proto také nejdříve stahují vědomí do hlavy a potom do srdce. Západní člověk postupuje obráceně. Neboť centra v hlavě jsou již plně zaměstnána logikou myšlení.

Nebudu zacházet do hloubky, jen jsem chtěl na tomto příkladu ukázat, že nelze otrocky přejímat vše z jedné kulturní oblasti do druhé. Na druhou stranu rozumné a promyšlené poznávání jiných oblastí a technik může být velmi prospěšné a oživující pro našeho ducha.

Tolik na úvod k tématu meditace a co to vlastně je. Přeji všem na této krásné cestě zdravý rozum i tělo, trpělivost a lásku k cíli, který se Vám stane cestou.

Leave Comment

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *